Jednotlivé oddíly knihy jsou členěny podle ročních období (samostatnou, pátou kapitolu tvoří advent) a popisují detailně jak všechny po věky tradované pověry, obyčeje a receptury, tak i pozapomenuté dětské hry a zábavy. Zručnější čtenáři najdou inspirativní návody ke zhotovení různých hraček a zvykoslovných předmětů, hospodyňky zase ocení recepty pro přípravu staročeských postních i slavnostních pokrmů. Jedinečný dokument, který ukazuje v širokém záběru život a tradice předchozích generací s jejich zdravou prostotou, pokorou a dnes často opomíjenými hodnotami. Kniha spojuje národopisnou dokumentárnost se srozumitelností, praktičností i zábavností, a tak Hody, půsty, masopusty mohou být zdrojem poznání a zábavy nejširšímu spektru čtenářů, dědečky či babičkami počínaje a vnoučaty konče. Text je bohatě doplněn nejen ilustracemi či návodnými kresbami, ale tentokrát i řadou barevných fotografií.
Kamila Skopová HODY, PŮSTY, MASOPUSTY Kamila Skopová
Nová kniha populární výtvarnice a etnografky Kamily Skopové (1944) Hody, půsty, masopusty volně navazuje na její předchozí publikace, zejména Vánoční svátky o století zpátky, Rodinné stříbro a Velikonoční svátky o století zpátky. I zde svým charakteristickým způsobem přibližuje čtenáři dění okolo všech důležitých svátků, obyčejů, zvyklostí a slavností českého kalendářního roku.
HODY PŮSTY MASOPUSTY slavíme, vaříme, zdobíme a hrajeme si celý rok podle lidových tradic
Kamila Skopová
HODY PŮSTY MASOPUSTY slavíme, vaříme, zdobíme a hrajeme si celý rok podle lidových tradic
© Text & Illustrations Kamila Skopová, 2007, 2014 © Graphic & Cover Design Ondřej Fučík, 2007, 2014 © Photo Jaroslav Beran, Ondřej Fučík (s. 62 a 122) a Pavel Veselý (s. 16, 30 a 70), 2007, 2014 © Filip Tomáš – Akropolis, 2007, 2014 ISBN 978-80-7470-077-4
Předmluva Hody, půsty, masopusty… Vynášení Smrti, pomlázka, svatojánské čarování, pouti, obžinky, posvícení, převleky, masky a obchůzky, koledování, lidové hry, obřadnosti. Jako pestré korálky byly navlékány na šedou šňůru všedních dnů naplněných prací a odříkáním. Rok měl svůj neměnný řád alespoň ve zvycích, obřadech a obyčejích se svými závaznými rituály, když život sám často přinášel člověku nechtěné proměny. Krutost přírody i lidí samotných, války, hladomory, nemoci, strádání. A tak si lidé v minulosti kořenili tu svou polívčičku humorem a občasným rozumným vybočením ze stereotypu. Členili svůj čas střídáním dnů plných radosti, sytosti, tance a zpěvu se dny všedních povinností a skromnosti. Těch druhých bylo pohříchu více… Není na škodu nahlédnout pod pokličku prababiččina kuthanu a přivonět ke kořeněné lahodnosti i trpkosti života našich předků. S překvapením zjistíme, že i my, pragmatičtí lidé 21. století, bychom se rádi občas vrátili k tradicím a že ty starobylé obyčeje, třeba i v poněkud stylizované podobě, by mohly obohatit dnešní svět.
Předmluva
O tom bude moje vyprávění. Doprovodím ho recepty tradičních jídel, návody na zhotovení lidových ozdob a zvykoslovných předmětů i prostých hraček, se kterými si děti v dobách minulých nejen hrály, ale uměly je také vyrobit. Nehledejte tu vědecké rozbory a pojednání, těm slouží odborná literatura. Chci tu jen připomenout krásu a hodnoty, které by neměly být zapomenuty.
3
JA RO Předvelikonoční půst
Bujarý masopust rozpustil zásoby, po koblihách a zabijačkových dobrotách se jen zaprášilo… Jenže do příští úrody je ještě daleko. V ranném předjaří střídá tučnou hojnost masopustu dlouhý šestitýdenní půst. Před očekávanými velikonočními svátky připomínajícími v křesťanském světě ukřižování a zázrak zmrtvýchvstání Ježíše Krista a všeobecně slavenými jako svátky jara je třeba očistit nejen domácnost, ale také tělo. Ruku na srdce – úklid v mysli a duši také nezaškodí. Úklid domácnosti patří už tradičně k jaru, úklid v člověku může zprostředkovat právě předvelikonoční půst.
JARO Předvelikonoční půst
Kdy vlastně začíná onen půst? Je to jen zdánlivě složité. Pomůže nám Měsíc, podle něhož vypočteme nejen půst, ale i Velikonoce a masopust. V kalendáři jsou obvykle značeny měsíční fáze. Neděle po úplňku, který nastane po jarní rovnodennosti, tedy po 21. březnu, je neděle velikonoční, Hod boží velikonoční. Od této neděle odpočítáváme zpět šest nedělí a dostaneme se do týdne, v němž úterý zvané Ostatky ukončí masopust a Popeleční středou – Popelcem – začíná půst. Postní neděle mají nejen své názvy, ale také různé pokrmy a zvyklosti pro ně charakteristické.
5
Postní neděle První postní neděle se nazývá Pučální nebo Pučálka, někdy také Pražná. Jméno má podle naklíčeného, postaru řečeno napučeného a pak opraženého hrachu nebo zrn obilí. Je to jeden z nejstarších známých pokrmů. Latinsky se první neděli v postu říká Invocabit.
Druhá postní neděle je Černá nebo Sazometná, Reminiscere. Černá podle barvy oděvu, který se oblékal v půstu, sazometná zřejmě podle všeobecného smýčení a úklidu.
Proutky maminka sváže pentlí a ráno rozvěsí na větve stromů. Pak probudí děti se zprávou, že kolem běžela liška, nesla preclíky na ocase a poztrácela je. Takový solený, makovaný, pěkně křupavý preclík nalezený v sadě chutná líp než nejdražší pochoutka a dá se při tom hledání užít i legrace.
A proč „Družebná“? Je to přece neděle stvořená k návštěvám, družnosti, což bylo známo lidem už za Tomáše ze Štítného, který zvyk popsal. Proč to nezkusit i dnes? Počasí většinou ještě neláká k procházkám, a tak napeč velké koláče „družbance“ s několikerým pomazáním, tvarohovým, povidlovým, makovým – pozvi přátele a na chvíli máte povoleno zapomenout na půst, veselit se a popít něco ostřejšího na zahřátí.
Třetí postní neděle, Oculi, je Kýchavná. Pověra, že člověk si kýcháním upevňuje zdraví, dala zřejmě název této neděli. Hleď tedy alespoň třikrát kýchnout, ať se tě po celý rok drží pevné zdraví a dobrá nálada… Čtvrtá postní neděle má také dva názvy, kromě latinského Laetare ještě Liščí nebo Družebná. V noci potajmu upečené drobné preclíky se navlékají na tolik proutků, kolik je v rodině dětí.
6
JARO Předvelikonoční půst
Pátá postní neděle je asi nejznámější. Nazývá se Smrtná, Judica. Do slaměné smrtné panny vtělil člověk všechno zlé, co zima přinesla. Chlad, tmu, nemoci, úzkost, strach z nedostatku jídla a starým lidem obavu z konce. Smrtku bylo třeba nést obřadně po celé vsi, aby do sebe vstřebala všechny nepříjemnosti, a pak ji za vesnicí upálit nebo utopit v proudící vodě. Nebo obojí, pro jistotu! Obchůzka se Smrtkou bývala převážně dívčí záležitostí. Dívky celou cestu zpívaly, dostávaly od sousedů koledu, většinou slaninu, mouku a vejce, z čehož pak byla dobrá svačinka připravovaná za pěkného počasí přímo „pod širákem“. Někde se dívky vracívaly do vsi se symbolem jara, pestrým létečkem. Jinde se tento obřad odkládal až na následující Květnou neděli.
jedle. Všechny tyto proutky měly magickou moc ochrany a prosperity násobenou ještě svěcením v kostele. Zvláštní symbióza velmi starých, zřejmě předkřesťanských obřadů s křesťanským požehnáním svěcenou vodou. Podobných případů je více.
Smrt nesem, zanesem, nový líto přinesem. Radujte se, babičky, s červenejma vajíčky. Panimámo krásná, dala ste nám másla, dala ste jen maličko, přidejte nám vajíčko. Smrtonoško, Velkonočko, kdes tak dlouho byla? U studánky, u hlubínky, ruce nohy myla. Čímpak sis je umejvala? Červeným šátečkem. Čímpak sis je utírala? Bílým vokolečkem… Šestá postní neděle – Květná. Vyjdou-li Velikonoce až na dubnové dny a je příznivé počasí, je už květná neděle plná jara. Však má příznačné „kvetoucí“ jméno. Byl to den svěcení ratolestí. Hospodář předem vyvázal téměř umělecký výtvor. Na dlouhý lískový prut přivazoval červenými pentlemi nebo šátky postupně svazky narašených ratolestí lípy, známé „kočičky“ z jívy, rozkvetlý lýkovec, suché větvičky dubu a temně zelené snítky
JARO Předvelikonoční půst
7
Po návratu z kostela byl úvazek rozebrán a jednotlivé posvěcené snítky zdobily a chránily domácnost, chlév, osetá pole, a dokonce i hnůj, ten přece znamenal pro hospodářství pravý poklad. Na květnou neděli se chystala obchůzka s létečkem. Malý narašený stromek nebo stálezelený smrček zdobily dívky papírovými kvítky, jemně prostříhanými kolečky papíru, barvenými vejci, zavěšenými v síťkách, a pestrými řetízky. Na vršek upevnily malou panenku Smrtholku a průvodem šly po vsi. Tentokrát se jejich zájem soustředil spíše na hospodáře, který choval včely a většinou dívkám za létečko dobře zaplatil. Pestrý stromek pak využil k magické ochraně úlů. Jarně malátné včelky nedbajíce na magii rády na létečko usedaly při svých prvních poutích za sladkou šťávou. Smrt nesem ze vsi, nový líto do vsi. Buďte, páni, veselí, že vám líto nesemy, s červenejma vejci, žlutejma mazanci. Jakej je to mazanec, bez koření, bez vajec? Fiala, růže kvísti nemůže, až jim Pámbu spomůže. Svatej Petr z Říma dá nám flaši vína, abychom se napili, Pána Boha chválili. Svatej Jiří jede k nám, po věnečku veze nám, nám, nám, těm poctivejm panenkám… (většinou dívky jmenovaly konkrétně: „těm chrudimskejm, hradeckejm, pardubskejm apod. panenkám“) Po Květné neděli začíná už velikonoční, tzv. „pašijový“ týden.
8
JARO Předvelikonoční půst
lehká svačinka či večeře je nejchutnější dobře vychlazená.
Receptář Pučálka Přebraný neloupaný hrách namoč do vody a nech do druhého dne nabobtnat. Vodu pak sceď, hrách rozprostři na mělkou mísu, přiklop a nech v pokojové teplotě naklíčit, což trvá zhruba dva až tři dny. Až budou klíčky asi 5–8 mm dlouhé, opraž hrách na sucho a osol. To je ten postní. Nebo ho osmaž na dobrém oleji nebo sádle, trochu opepři a osol. Ve středověku si opepřený hrách sladili medem; prapodivné spojení těchto chutí nebylo kdysi nic neobvyklého. Podobně lze připravit také pražmo, což jsou naklíčená zrna obilí. V dobách minulých to byl převážně ječmen, dnes dáme přednost pšenici. Ovšem klíčky se nejzdravěji využijí v syrovém stavu. Salát z naklíčené čočky Přebranou čočku, nejlépe velkozrnnou, namoč a nech vyklíčit podobně jako hrách v předešlém receptu. Pak přidej drobně pokrájenou jarní cibulku i s natí, olej, cukr, sůl, lžíci octa, špetku čerstvě mletého pepře, dobře promíchej a posyp pažitkou, která se v tuto dobu koupí v rychlené podobě. Porce předjarního zdraví je připravena. Salát můžeš případně obohatit o natvrdo uvařená vejce, drobně nakrájenou kyselou okurku, rajské jablíčko, ředkvičku, to už záleží na chuti a improvizaci. Jogurt s naklíčenou pšeničkou Pšeničná zrna dej nabobtnat do vody. Pak nech obvyklým způsobem vyklíčit, za dva až tři dny je opláchni vlažnou vodou, nech okapat a vmíchej do dobrého bílého jogurtu, oslaď medem, přidej lžičku citrónové šťávy, popřípadě kousky kompotového ovoce, broskví, hrušek, dýní apod. Tato
JARO Předvelikonoční půst Receptář
Nastavená kaše s pohankou Uvař okrájené brambory v menším množství mírně osolené vody. Měkké brambory nech ve vařící vodě a přisyp drcenou pohanku. Na osobu počítej malou hrstku pohanky a dvě středně velké brambory. Zamíchej, přiklop a odstav, dokud se bramborová voda nevsákne do pohanky, tedy asi 20 minut. Pak přidej kousek másla, vymíchej kaši za přilévání horkého mléka podle potřeby, případně ještě osol. Na oleji osmaž kroužky cibule. Kdo si na půst nepotrpí, ozdobí si kaši opečenou slaninkou nebo uzeninou, ti pravověrní se spokojí s cibulkou a sázeným vejcem. Každopádně připrav také pikantní salát z červené řepy nebo kysaného zelí. Pekáčky Brambory uvař ve slupce do měkka. Lépe se hodí brambory škrobové, které se rozvářejí. Do půl kila horkých oloupaných brambor vsyp asi 6 dkg polohrubé mouky a špetku soli, vše rozmačkej, dobře promíchej a zpracuj na hladké těsto. Dříve se tato procedura odehrávala v dlabaných dřevěných necičkách, kde se dřevěným tloukem zvaným „trdlo“ brambory s moukou jednoduše stloukly dohromady. Těsto vyválej na tenoučké placky a peč na sucho přímo na tálech kamen. Nemáš--li po ruce starodávná kamna, upeč placky v troubě na suchém plechu. Ještě teplé pekáčky potři husím sádlem a trochu posol, nebo omasti rozpuštěným máslem, posyp umletým mákem smíchaným s cukrem, zatoč do roliček a skládej pěkně hustě do mísy, aby zvláčněly. Jiná horácká varianta je potřít pekáčky švestkovými povidly, jak to popisuje pan Pleva v „Malém Bobši“. Na Vysočině se pekáčky plnívaly také špenátem, což kupodivu
9
LÉTO Svatý Ján
Předvečer a noc na 24. června, svátek svatého Jana Křtitele, byly odjakživa považovány za nejvýznamnější čas v milostné magii i lidovém léčitelství. Byliny trhané v předvečer svatého Jána měly nejsilnější účinek, devatero kvítí prozradilo dívce budoucího manžela, a podařilo-li se šťastlivci utrhnout o půlnoci zlatý květ kapradí, měl klíč k nevídaným pokladům, a začal prý dokonce rozumět řeči zvířat… Svatý Jan Křtitel je uctívaný křesťanský světec. Pravdou je, že jeho svátek připadá do vrcholícího letního slunovratu, důležitého předělu v životě pohanských národů. Období slunovratu bylo provázeno mnoha obřady včetně pálení ohňů, vy-
LÉTO Svatý Ján
49
kuřování bylinami, oběťmi. Letní slunovrat v době vrcholícího léta s nejdelšími dny v roce je paradoxně začátkem vzdalování slunce a blížící se zimy, je tu tedy i jakási připomínka konce, smrti. Memento mori… Proto bylo třeba slunce obdarovat a usmířit oběťmi, aby se nerozhněvalo a o zimním slunovratu se k nám opět vrátilo.
Svatojánské čarování Milý Jene, svatý Jene, prosím tebe poníženě, pověz ty mi sám, za koho se vdám… (z Čech) Bylinko malá, kdybych tě znala, já bych si milého přičarovala… (z Čech) Není na světě bylina, aby pro něco nebyla, hledej, má milá kvítečko, co vyhojí mé srdéčko… (z Čech) Ještě si natrhám toho návratníčku, navrať sa mi, navrať, švarný šohajíčku… (z Moravy) Z nepřeberných variant svatojánské lidové poezie lze usoudit, že v citovém životě mladých lidí to byl svátek opravdu důležitý. Především dívky toužící po lásce a jistě také po sňatku chtěly zjistit něco bližšího o svém osudu, a nejen to, také ten osud trochu ovlivnit. K tomu jim mělo napomoci zaříkávání.
50
V předvečer sv. Jana Křtitele bylo nutno natrhat devatero kvítí a dát si věneček z něho uvitý pod polštář. Zcela jistě se pak ve snu zjeví budoucí manžel. Někde se pletly věnečky dva, kromě toho zmiňovaného ještě druhý z bludníčku. Ráno se házel pozpátku na strom, a zachytil-li se při prvním pokusu na větev, mělo se děvče do roka vdát. Pád věnce na zem znamenal ještě nejméně rok u maminky… Leckterá dívčina ale neponechala nic náhodě a trochu to „pojistila“. Když měla milého sobě upřímného, darovala mu prstýnek se svými vlasy. Pokud ho chlapec opravdu nosil, prý ten malý kroužek zajistil dívce jeho trvalou a věrnou lásku. Někdy s láskou bývá trápení, to potom opět pomohlo zaříkávání. Takové vroucí a naléhavé zaříkání valašské děvuchy by muselo obměkčit i nejlhostejnějšího chasníka. Svíte, svítej, moje milé přemilé svítáníčko a ranní rosičko, ty nepadej, a jasné slunéčko, ty nevycházej a neosvěcuj na hory, na doly, na křížové cesty, ale ty padej, ty sedej na mého vyvoleného, který je mi od Boha souzený, aby byl do mého srdce zaštěpený. Ty, jasné slunéčko, ty na něho svítíš, ty ho vidíš, tak mu rozněť a rozehřej jeho srdce, aby on nemohl ani jísti, ani píti, ani spáti, ani veselý býti, jenom na mě mysliti, ke mně běžeti, aby mu nebyla hodina hodinou, rodina rodinou, sestra sestrou, bratr bratrem, matka matkou, otec otcem, aby mu nebylo nic milé jenom ta jeho přisouzená, aby mu byla nejmilejší nad všecky jinší, nade všecky panny, nade všecky vdovy, nade všecky ženy, nade všecky královny, nade všecky císařovny, nad drahé kamení, nad tekoucí med a nad ten diamant. Jak je za horami, ať se přerúbe, jak je za vodami, ať se převeze, jak je za železnými mřížemi, ať je rozláme, neprodlévá a ke mně přiběhne!… (z Valašska)
LÉTO Svatý Ján
A když ani to nepomáhalo, muselo se přikročit k čarování. Receptů k získání lásky vznikla za dlouhá staletí předlouhá řada. Některé byly vpravdě kuriózní, ne-li morbidní. Proto si z těchto pověr rozumní lidé často tropili posměšky, o čemž svědčí následující návod z Hlinecka: Aby se holka mohla vdát, musí vzít na Zelený čtvrtek prášek kmínu, z pupka špínu, z trakaře sádlo, ze sekery špik, z vobřeznice mozek, babí hněv, dědkovo bublání, moudibláčkovo hnízdo, na voskovým rendlíčku svařit, skrz košatinu procedit, pod okap lehnout, košatinou přikrýt a dobře se vypotit… (Holetín u Hlinska)
ného, takže mladí zapomínali na varovné historky o popálených a provozovali odvážně tento rituál nebo spíše riskantní adrenalinovou zábavu. Na svatého Jána je velmi krátká noc, a tak není divu, že se šlo domů za svítání… Na svatého Víta celou noc svítá, na svatého Jána není noc žádná. Na svatého Víta hlava líhá a u nohou svítá.
Svatojánské ohně Čas letního slunovratu a Svatý Ján patřil především mládí a lásce. Jsou krásné teplé noci plné vůní rozkvetlých luk a byl by hřích jít spát. Od rána chystala chasa svatojánský oheň. Chlapci uřízli štíhlou vysokou jedličku, oloupali jí kmen, ale vršek stromku s větvemi ponechali. Zarazili ji uprostřed velkého pastviska a kolem poskládali ohniště. Vrstvili střídavě suché chrastí a zelenou jedlovou nebo smrkovou chvoj. Děvčata mezitím napletla množství květinových věnců a chlapci je zavěsili na větve jedličky. Navečer se pak společně s muzikou vrátili k ohništi, a když vyšla večernice, zapálili oheň. V kruhu kolem ohně tančili a zpívali. Když jedle přehořela a spadla, snažil si každý přivlastnit alespoň kus očazeného věnce. Věřili, že omotají--li ho kolem rohů dobytka, bude přinášet užitek, více dobrého tučného mléka. Pak teprve začala ta pravá zábava. Zamilované dvojice, držíce se za ruce, přeskakovaly hořící oheň. Bylo v tom cosi pradávného, barbarského, ale úchvat-
LÉTO Svatý Ján
51
Svatojánské byliny Ven, všecky nemoci, troje, devatery, po zemi se plazte, na moře se berte, z toho těla putujte, tomu tělu pokoj dejte a nikdy se nevracejte… (zaříkávání nemocí z Chrudimska) Lidové moudro praví, že byliny trhané v předvečer svatého Jana Křtitele jsou nejmocnější. To věděla každá bába kořenářka, a proto byla 23. června mimořádně pilná. Lidové kořenářky, bylinářky, kovářky a vědmy čili bohyně znaly mnohá tajemství přírody a dokázaly někdy opravdu pomoci. Že se kolem toho léčení vykonávala různá kouzla a magie? Inu taková bába moc dobře věděla o bolavé lidské dušičce, která se spolu s nemocným tělem rychleji vyhojí, budou-li se kolem dělat různé čáry-máry, a chorý člověk uvěří, že se uzdraví, protože se jím někdo důkladně zabývá. Na rozdíl od dnešní profesionální lékařské péče, která sice léčí tělo, ale umí být někdy pohříchu ledově lhostejná právě k té rozbolavěné lidské duši. Na lukách a v lese rostla opravdová lékárna. Podběl, řebříček, jitrocel kopinatý, heřmánek, chrpa, třezalka, starček, černobýl, kostival, plicník, bedrník, kozlík, merlík všedobr lidově zvaný psoser, jablečník, kontryhel, andělika, květ lípy a hlohu, sléz, mateřídouška, list maliníku a mnoho, mnoho dalších. V zahrádce vykvétala routa, levandule, dobromysl, tymián, saturejka, šalvěj, ale i jedovatý náprstník, rostlo tu lupení pro zdraví i dobrou chuť – openec, pažitka, kerblík, petržel, kopr, libeček, meduňka… Příroda otvírá svou vlídnou náruč, jen je třeba dobře znát bylinky, jejich léčivou moc, aroma i chuť a umět je využívat. To se ví, že nemohou nahradit klasickou medicínu, ale mají tu výhodu, že nepomohou-li, alespoň
52
neuškodí; jsou potravou pro včely a uzdravují už svou nenápadnou prostou krásou… Samozřejmě v představách našich předků měl největší moc zlatý květ kapradí. Nikdo ho sice neviděl, ale kolovaly zcela jisté návody, jak ho získat. O půlnoci jít do lesa, svěcenou vodou udělat kolem sebe kruh, prostřít pod kapradí nový bílý šátek a pak už jednoduše zlato setřást. Po staletí se vyprávělo, že kdo ho získá, má klíč k neuvěřitelným pokladům, bude mít po celý život štěstí a porozumí řeči zvířat a ptáků. To by se nám líbilo. Škoda, že je to jenom pohádka. Je v tom alespoň špetka poezie. Vlastně si ani nepřejme porozumět řeči zvířat, kdoví co bychom se o sobě dozvěděli… Dnes se bohužel ty poklady tunelují daleko prozaičtěji.
Receptář V červnu dávaly louky tu nejlepší píci, což se projevilo v hojnosti mléka kravského, kozího a na horách i ovčího. Bylo třeba konzervovat ho na zimní období, kdy byla dojivost nízká. Způsoby konzervování mléka byly dříve omezeny na sušení ve formě tvarohu, nebo na výrobu sýra způsobilého k delšímu skladování. Většinou se sýr vyrobený kyselým nebo sladkým sýrařením ještě vyudil, jako například slovenský oštiepok. Z dobrého tučného tvarohu se pleskaly kulaté ploché tvarůžky nebo špičaté homolky a nechávaly usušit zavěšené na hambalkách ve vícepatrové kleci z drobného šprlení. Do tvrda vysušené homolky zavěsili v plátěném sáčku na půdu a v zimě je postupně zpracovávali. Tvarůžky roztloukli v hmoždíři, spařili vřelým mlékem, osladili, přidali žloutky, kus másla, okořenili muškátovým květem, v bohatších domác-
LÉTO Svatý Ján Receptář
nostech obarvili šafránem a náplň do buchet byla hotova. To byly ty příslovečné „buchty s sejrem“. Nebo se tvarůžky opláchly pivem, okmínovaly, osolily a složily do kameninového hrnce k uležení. Správně klihovaté a vonící na dálku si nezadaly s olomouckými tvarůžky. Nebyl-li při senoseči čas na pleskání malých syrečků, vyřešilo se to jinak. Naložili prosolený, okmínovaný a často také bylinkami ochucený tvaroh do dřevěného štandlíku, u něhož se zatlouklo víko, a takto upravený sýr založili na půdu do čerstvého sena. Tam zrál
do té doby, než ho při odebírání píce někdo objevil. Sýr zvaný „hořčák“ býval někdy hodně ostrý, ale na krajíci domácího chleba s čerstvě stlučeným máslem chutnal znamenitě. Pokud nemáš farmu, jsou ti všechny tyto postupy na hony vzdáleny. Ochutit tvaroh nebo sýr bylinkami můžeš ovšem také i bez vlastního stáda kraviček či houfu koz. Tvarohové pomazánky s bylinkami Toleranc. Tučný jemný tvaroh rozmíchej s kouskem změklého másla, můžeš zředit lžicí smetany, podle chuti osol, přidej drobně nakrájenou cibulku, nejlépe šalotku, a rozsekané lístečky mladého kopru. Koprem nešetři. Rozhuda. Tvaroh rozmíchej s máslem, podle potřeby zřeď smetanou, osol, okořeň sladkou paprikou, pro otrlé i špetkou pálivé, přidej pokrájenou cibuli a pažitku, drcený kmín a sekané lístky kerblíku. K tomu čerstvý chléb a pivíčko…
LÉTO Svatý Ján Receptář
53
PODZIM Hody a posvícení V Čechách posvícení, na Moravě hody, na Valašsku krmáš. Drží se v neděli po svátku patrona, světce, jemuž byl zasvěcen farní kostel nebo místní kaple. Posvícením se připomínalo výročí vysvěcení kostela. Byla to událost významná jak pro obec, tak pro rodinu a celé blízké i vzdálené příbuzenstvo, které se patřilo na posvícení předem uctivě pozvat. Proto se už týden i déle před posvícením pekly zvací koláče, roznášené pak spolu s pozváním. Posvícení se slavilo několik dnů, bohatě se jedlo a pilo, samozřejmě také tancovalo. Na Moravě stavějí v rámci hodů velké obecní máje. Koncem 18. století se osvícenému císaři Josefu II. nelíbilo, že se v zemích koruny české slaví jedno posvícení za druhým, rodiny a známí se navzájem navštěvují a venkované zanedbávají zemědělské práce. Posvícení se totiž konala bez ohledu na roční období. Císař dumal, dumal, až vydumal jedno společné závazné posvícení v neděli po svatém Havlu, jehož svátek připadá na 16. října. Čechové, Moravané a Slezané byli lidé poslušní a nařízení ochotně přijali, nazývajíce nové posvícení císařským nebo prostě havelským. Ovšem zároveň to byly tvrdé palice a svoje zavedené posvícení si nenechaly vzít, protože by jim tímto jedi-
PODZIM Hody a posvícení
77
ným posvícením ubylo právě možnosti příjemných vzájemných návštěv. Takže vlastně ke stávajícím posvícením přibylo ještě další, havelské, a císař poněkud ostrouhal… Nejčastěji se slaví posvícení svatováclavské, martinské a havelské, ale místy se drží o svaté Anně, Vavřinci, Michalovi a jiných světcích až ke svaté Kateřině, po jejímž svátku záhy nastává advent a s ním končí světské radovánky v onom kalendářním roce. Přece jen se posléze posvícení pod vlivem nátlaku vrchnosti a císařského dvora přestala konat v období vypjatých polních prací a ustálila se na podzim, kdy už je úroda sklizena a je více času na odpočinek a zábavu. Hospodyně ovšem moc odpočinku neužily, připravit všechny dobroty na posvícenský stůl dá jaksepatří zabrat. A tak se i my v této době hodokvasů budeme zabývat raději přípravou hostiny a na výrobu zvykoslovných předmětů si najdeme čas až při podzimních plískanicích…
Svatováclavské posvícení Svatý Václav je patron české země, po staletí uctívaný světec a symbol české národní identity. Svatováclavská koruna je opředena mnoha pověrami a uchovávána jako náš nejdražší klenot; k soše svatého Václava v Praze se lidé scházejí vždy, když „jde do tuhého“ nebo naopak oslavují-li nějaké vítězství. Svatý Václav u toho zkrátka nemůže chybět. Proto lidé často drží václavské posvícení z úcty k tradici bez vztahu k sakrálnímu místu zasvěcenému sv. Václavu. V současné době je 28. září státní svátek, Den české státnosti. Je pracovní volno, takže nic nebrání posvícenskému radování… K václavskému posvícení patří pečená husa stejně jako k pozdějšímu martinskému.
78
PODZIM Hody a posvícení
Martinská husa nesměla chybět na stole a svůj díl dostal každý, i čeládka. Dokonce bylo v tom rozdělování kus pověry; pohůnek dostal stehno, aby po celý rok dobře běhal, děvečka křídlo, aby byla čiperná k práci a tak podobně. Z husích kostí, především kobylky, určovali ráz nastávající zimy. Nahnědlá kost značila mírnou zimu na blátě, bílá kobylka přinášela hojnost sněhu, namodralá hrozila holomrazy.
Martinské posvícení Na den svatého Martina, aleluja, vesel se všecka rodina, aleluja. Čistú myslí a veselú, aleluja, zpívajíce Bohu spolu, aleluja. Protož každý při svém stolu, aleluja, jež tučnú hus jíte spolu, aleluja, na nás štědře vzpomínajíc, aleluja, v štědrosti se ukazujíc… (Z Čech) Koleda z doby předbělohorské vypovídá, s jakou vážností staří Čechové světili svátek Martina i o prastarém zvyku martinské kolední obchůzky. Pěkné datum má ten Martin, 11. 11. A v roce 1111 bylo nejzajímavější…
PODZIM Hody a posvícení
O svátku Martina se často vyplácela odměna pasákům a obecním slouhům. Dostávali plat peněžní i naturální. Kromě toho bylo zvykem odměnit poctivého pastýře velkým plněným rohlíkem v podobě zatočených volských rohů. Obecní slouha dostával od sedláků smluvené množství měřic obilí, a pokud s ním byli spokojeni, sjednávali ho na příští sezónu. Dělo se to obřadně pod názvem „sejp-
79
ka“, jinde zase „bejkova svatba“. Slouha zaplatil zavdanou, přichystal velký pecen chleba a homolky, někdy i kus pečeně; sousedé zaplatili muziku a bejkova svatba se mohla jaksepatří roztočit. Že se o Martinu značně pilo a veselilo, dosvědčuje pojem „martinkování“ označující činnost mužů holdujících alkoholu více než je zdrávo.
Kateřinský bál Kateřina Alexandrijská byla dívka velmi chytrá, vzdělaná, výřečná a prý i krásná. Zasvětila své panenství Kristu, což začátkem 4. století nemohlo dopadnout jinak než pohromou. Bývá zobrazována s nástrojem, jímž byla mučena, okovaným kolem s bodci. Svatá Kateřina se stala mučednicí a byla ve středověku uctívanou světicí a patronkou především učenců a filozofů.
80
PODZIM Hody a posvícení
V lidovém prostředí byla Kateřinka spolu se sv. Cecilkou patronkou muzikantů a jejich svátky záminkou k posledním tanečním zábavám kalendářního roku. Příští tancovačky se mohly pořádat zase až v masopustě následujícího roku. Kateřinské taneční zábavy držely ve své režii ženy, měly tedy právo volit si tanečníka. Paní a dívky se vlastně nadlouho loučily s tancem, a tak hleděly odměnit své tanečníky za dosavadní přízeň a pojistit si je pro příští sezónu dárkem. Upekly dobré mastné vdolečky plněné rozinkami zvané křehtíky nebo zhotovily pro své tanečníky malé ozdobené vrkoče.
Receptář Nudlová hovězí polévka Každý pořádný posvícenský oběd má začínat kromě stopičky dobré slivovice silnou slepičí nebo hovězí polévkou se žlutými domácími nudlemi, kousíčky mrkve, zelenou petrželovou natí a kostičkami vařeného masa. Na povrchu se lesknou mastná očka a strávník si upraví chuťové buňky už při pohledu.
PODZIM Hody a posvícení Receptář
Velký kus hovězího žebra oper a vlož do vařící vody, protože chceš mít nejen chutnou polévku, ale i maso. Pokud by na mase tolik nezáleželo a preferovala se pouze polévka, je lépe dát maso do studené vody. Rychle přiveď k varu, a teprve až se pěna srazí a klesne ke dnu, přidej celou cibuli, dva stroužky česneku, kousek celeru a petržele. Osol a přiklop poklicí. Pak už se polévka vaří drobným varem, takzvaně táhne. Můžeš přidat i několik plátků sušených nebo čerstvých hub. Ke konci varu přidej do polévky kousek očištěné mrkve. Hotovou polévku přeceď, do čistého vývaru vlož ocezené nudle uvařené zvlášť v osolené vodě, uvařenou mrkev a kousek masa, obojí pokrájené na kostičky. Těsně před podáváním přidej sekanou zelenou petrželku spolu s pažitkou. Domácí nudle Na vál nasyp kopeček mouky a uprostřed vytvoř prostorný důlek. Do něj rozklepni vajíčka a ke každému vejci přidej necelou lžíci vody. Nudle se dělávaly z různých druhů mouky, hladké, polohrubé i hrubé, někdy se mouky různě mísily. Z každého typu mouky mají nudle trochu odlišnou konzistenci. Záleží na tvém výběru. Nudlové těsto se nesolí, špatně by se sušilo, ale pokud jsou žloutky bledé, přidej na špičku nože kurkumy, dodá nudličkám správně žlutou barvu. Kulatým nožem začni přidávat mouku do dolíčku s vejci a vodou. Až se sypké a tekuté součástky spojí, můžeš začít zpracovávat těsto rukama. Pak posyp vál moukou, válečkem vyválej dobře uhnětené těsto na tenoučkou placku, přes níž máš podle mojí babičky přečíst „politiku“, tedy noviny. Těsto prostři na čistou utěrku a nech proschnout, ale nikoliv přeschnout, protože pak by se při krájení lámalo. Placku překroj na čtvrtky, slož je na sebe a nakrájej na pruhy široké asi 4 cm. Pruhy srovnej do štůsku na výšku asi
81
A DV E N T Adventní půst
Křesťanský advent začíná koncem listopadu, většinou nedělí po svaté Kateřině. Touto první adventní nedělí začíná nový církevní liturgický rok. Příchod, latinsky „adventus“, vyjadřuje očekávání příchodu Spasitele, narození Ježíše Krista. Celé toto období má člověk žít v odříkání, ztišení, rozjímání a očistě duše i těla uvnitř. K tomu slouží čtyřtýdenní půst, předcházející vánočnímu, novoročnímu a pak i masopustnímu hodování. Tak to ukládá církev.
ADVENT Adventní půst
V minulosti prožívali advent na vesnici poněkud odlišně, často právě k nelibosti církve. Ještě koncem 19. století bylo možné v adventním čase potkat různé obchůzkové postavy v převlecích věru neodpovídajících postnímu ztišení. Díky profesoru Karlu Rozumovi, který zachytil v kresebných studiích s podrobnými popisy poslední zbytky těchto zvyků, víme, jak vypadala brůna, matičky, klibny a kozlíci, hrůzu nahánějící Perchta, tajemné Lucy, Ambrožové a něžné Barborky na přelomu 19. a 20. století. Lidé se od středověku až po časy ne příliš vzdálené s velkou oblibou přestrojovali do různých zvířecích, lidských i fantaskních masek. Na chvíli tak pozbyli své identity a převlek jako by zamaskoval jejich ne vždy stoprocentní chování. Takový Matěj z horního konce v převleku medvěda nebo klibny se mohl trochu víc napít a špásovat, než by si to mohl dovolit Matěj v civilním oděvu. Církev se snažila přísnými zákazy i tresty zamezit tomuto přestrojování. Hluboce zakořeněné zvyky, mající často původ v pohanských kultovních obřadech, se ale nikdy nepodařilo zcela vymýtit. Kromě těchto převleků a masek zaznamenal profesor Rozum i drobné stavbičky a figurky ze sušeného ovoce, jablek a krušpánku, charakteristické pro poslední výroční trhy kolem svátku Mikuláše.
109
Ondřej (30. 11.) Milý Ondřeju, olovo leju, pověz ty mi pravdu, koho se naděju… Svatý Ondřej byl mocný ochránce před zlými mocnostmi a zároveň patronem zamilovaných a snoubenců. Poslední listopadový den býval zasvěcen věštbám a hádání, kdy bude svatba, kdo bude onen ženich, kam se dívka provdá. Využívalo se mnoho způsobů věštění, dnes spojovaných spíše se Štědrým večerem. Namátkou několik z nich… Lití olova je všeobecně známé, stejně jako třesení plotem nebo bezem a poslouchání, odkud se ozve pes. Z té strany by měl přijít budoucí ženich.
110
Když je venku psota, je lépe setrvat v teple světnice a zkusit hádat z jablečné slupky. Slupku oloupanou vcelku na dlouhého hádka hoď za hlavu a z tvaru zformovaného na zemi se ti vyjeví iniciála toho pravého a jediného. Střevíc hozený za hlavu má určit, zda dívka zůstane ještě rok doma nebo se brzy vdá. Špička boty směřující ven ze dveří znamená odchod z domu. Polínka potmě nasbíraná v dřevníku a doma přepočítaná by měla mít sudý počet. Kohoutku, kohoutku, zakokrhej, muže-li dostanu, zvědět mi dej… Slepičky, vy nechte kokodání, nekazte, nekazte mi vdávání…
ADVENT Adventní půst
Ano, i tak je možno hádat, co se svatby týká. Klepat na kurník a poslouchat, ozve-li se první kohout nebo slepice. Chceš-li znát řemeslo svého nastávajícího, musíš jít naslouchat zvukům vody proudící pod ledem… Zajímavé je čarování s knedlíčky. Do těstových knedlíčků se uzavřou lístky se jmény známých mládenců a jeden se nechá nepopsaný. Knedlíčky se naráz vhodí do vařící vody, a který vyplave na povrch první, vynese věštbu.
Barbora (4. 12.) Svátkem Barbory začíná celý sled adventních obchůzek. Všechny obchůzkové postavy měly dvojí roli, trestat i obdarovat podle zásluh. I něžné Barborky, bíle oblečené dívky s vlasy rozčesanými jako závoj přes obličej, na hlavě nesoucí zelený věneček jako symbol panenství, nosily v jedné ruce košík s pamlsky a ve druhé březovou metličku. Chodily v předvečer svého svátku. Tlumeným hlasem neustále nabádaly děti „modli se, modli se“, z čehož se časem zkomolením stalo ono známé „mulisi“… Zvyk rychlení třešňových ratolestí, které by měly vykvést o Štědrém dnu, je velmi starý a provázely ho pověrečné magie. Vdavekchtivá dívka musela jít sama za úsvitu do sadu utrhnout tři snítky višně nebo třešně, mlčky je donést domů a přitom se neohlédnout. Větvičky pak dát do vody a denně je zalévat vodou ohřátou ve vlastních ústech. Pokud rozkvetly, mohla se těšit, že příští Vánoce už bude „pod čepcem“. Chceš-li si také nechat vykvést bílé kvítky, opatři si větvičku třešně, ponoř ji na dvě hodiny do vody a pak teprve dej do vázy. Časté rosení napomáhá květům oživnout ve správný čas.
ADVENT Adventní půst
Mikuláš (5. 12.) Legenda o štědrém biskupu Mikuláši je známa po celém světě. U nás chodí Mikuláš navštěvovat děti v předvečer svého svátku, tedy o vigiliích. Majestátní vysoký muž s bílým plnovousem opírající se o pozlacenou berlu, hlavu pokrytou vysokou biskupskou mitrou, na ornátu velký kříž. Provází ho bělostný anděl a celá tlupa rozpustilých chlupatých čertů, chřestících řetězy a vyzvánějících plechovými kravskými zvonci. Na Vysočině se k nim
111
ZIMA Začátek nového roku Novoroční vinšování Jak na Nový rok, tak po celý rok… Přísloví, kterému se naštěstí moc nevěří. Novoroční rána po silvestrovské oslavě nebývají příliš optimistická, den většinou nestojí za moc a na novoroční předsevzetí se velmi rychle zapomíná. To přísloví není příliš staré, stejně jako slavení Nového roku 1. ledna je záležitostí spíše novodobou. Naši předkové přikládali větší váhu slunovratovým předělům roku a především konci měsíce března, kdy začínal nový zemědělský rok, pro rolníka mnohem důležitější než rok kalendářní. Lednové novoročí se všeobecně ustálilo až v 17. století. Lidem se spíše líbí pořekadlo „na nový rok o slepičí krok“. Světla přibývá pomalu, ale jistě a s ním i naděje, že zima určitě skončí a bude zase líp. Právě dnes, kdy píšu tyto řádky, napadlo na Vysočině dalších 20 cm sněhu do předešlých metrových závějí a na kalendáři je svátek Řehoře 12. března, kdy prý je šelma každý sedlák, který neoře… Tak nevím, jak by se mu v těch kupách sněhu oralo. Jeden zvyk přetrval věky, a věřím, že ani v dnešní době elektronické pošty a SMS nezanikne. Je
ZIMA Začátek nového roku
155
to posílání novoročních přáníček, vinšování všeho dobrého, štěstí a pevného zdraví v nastávajícím roce. Nic proti moderním komunikačním vynálezům, ale ruku na srdce, vlastnoručně vyrobenou „péefku“ to nemůže nahradit. Typická stručná česká péefka opatřená zkratkou francouzských slov „pour féliciter“, což znamená se štěstím nebo pro štěstí, je ale opravdu naším domácím produktem a v cizině této zkratce P. F. často nerozumějí. S písemnou formou novoročních přání v této podobě začal hrabě Karel Chotek v první půlce 19. století. Ten je chápal spíše jako omluvenky přátelům, které nestíhal navštívit a popřát jim osobně. Ručně opisovaná a později po vynálezu knihtisku i tištěná novoroční přání mají kořeny v pozdním středověku. Kantoři s pomocí svých žáků vyráběli malovaná a veršovaná přáníčka pro vrchnost a mecenáše. Dnes jsou novoročenky milým připomenutím naší existence a vyjádřením, že na adresáta nezapomínáme. A v neposlední řadě mohou být příležitostí k vlastní osobité tvořivosti.
Novoroční koleda Zvyk radovat se a oslavovat příchod něčeho nového je tak starý jako lidstvo samo. Oslavuje se narození dítěte, svatba, nově postavený dům i kostel, nový král, začínající rok… S novým rokem souvisí vzájemné navštěvování, blahopřání i obdarování. Na novoroční návštěvy se nechodí s prázdnou. Květiny, lahvička dobrého vína nebo ostřejšího moku, malý dáreček pro radost. S prázdnou se nechodilo ani na novoroční kolední obchůzku. V oblastech pěstování lnu nosívaly děti dlouhé trnité letorosty z trnky nebo vr-
156
ZIMA Začátek nového roku
bové pruty s příčně vsazenými dřívky, ozdobené hrachem a sušeným ovocem s přáním, aby narostl tak vysoký len, jak je dlouhý prut. Hospodář pak na jaře zasadil proutek na okraj pole osetého lnem jako ochranu proti zlým silám. Aby mělo koledování větší „fortel“, doprovázeli se koledníci na primitivní hudební a rytmické nástroje, především fanfrnoch. Dej vám Pámbu dobrýtro na to nový líto, abyste měli leníček, jako je tenhle proutíček, a na něm hlavičky jako tyhle hráštíčky na ten novej rok… (z Humpolecka) Na severu Moravy roznášeli malí koledníci „štěstíčko“. Jedlovou větvičku ozdobenou papírovou kytičkou a barevnou pentlí předali spolu s vinšováním a zpíváním strýčkům a kmotříčkům a dostali za to, to se ví, něco dobrého od cesty…
Receptář Pečené kolínko s jablečným křenem Na Silvestra a především na Nový rok se má připravit něco z prasátka, pro štěstí. Rozhodně nic „od peří“, to prý by štěstí ulítlo. Většinou se vaří vepřová hlava jako ovar nebo se peče bůček, což je dobrý základ do žaludku pro předpokládaný nápor alkoholu. Vynikající je také pečené kolínko. Pro průměrného strávníka počítej s půlkou kolínka, větší jedlík ho snadno spořádá sám. Kolínko vypadá mohutně, ale obsahuje velkou kost a libového masíčka je tu poskrovnu. Kolena dobře očisti, a pokud se ti bude kůžička jevit chlupatá, opatrně ji ožehni plamenem svíčky a pak v teplé vodě vyper, raději s pomocí kartáčku.
ZIMA Začátek nového roku Receptář
157
Kolínka osuš, dobře vysol, potři tmavým pivem s kapkou octa, můžeš přidat i lžičku medu a kolínka oblož na kolečka krájenou cibulí. Nech jeden nebo dva dny odležet v chladu. Před pečením přidej jeden bobkový list, pár kuliček nového koření a pepře, lžíci sádla a trochu vody. Kolínka peč zpočátku přiklopená poklicí. Až kůžička poněkud změkne, pokrájej ji na povrchu ostrým nožem na úhlednou mřížku a kolínka pak dopékej už odkrytá. Často polévej výpekem, potírej pivem, občas i sádlem, aby byla kůrka zlatová a křupavá. Koleno se dá také předem ovařit v osolené vodě s česnekem, cibulí a kořením a teprve pak nakrájet mřížku na kůži, potřít sádlem a do červena dopéct. Kolínko podávej na prkýnku s obvodovým žlábkem, na stůl připrav sůl, pepř, tmavý chléb, hořčici a v mističce s víčkem také čerstvě nastrouhaný křen. Můžeš připravit i lahodný jablečný křen, mezi lidem svérázně nazývaný „vejmrda“. Oloupej několik jablek a na jemném struhadle nastrouhej. Ihned zakápni citrónem, aby jablka nezhnědla. Osol, přidej cukr a podle chuti ocet. Nakonec vmíchej čerstvě nastrouhaný křen. Můžeš popřípadě trochu zředit vodou nebo silným masovým vývarem zbaveným tuku.
158
Ovarová polévka s krupicovými nočky Horký silný vývar je příjemný na mírně rozhoupaný žaludek, unavený oslavami. Vývar může být hovězí, slepičí, výborný je i čistý vývar z vepřového masa s domácími nudlemi nebo nočky. Vývar přeceď, a pokud je kalný, vyčisti ho bílkem. Do vařící polévky zamíchej rozšlehané bílky a nech přejít varem. Bílky se srazí, pojmou do sebe zákal a po opětovném přecezení přes husté síto nebo pláténko je polévka „jako sklo“. V osolené vodě uvař mrkev, a až bude téměř měkká, přidej k ní krátce povařit několik růžiček brokolice. Do poloviny hrnku dej asi 8 dkg hrubé krupice, trochu soli, okořeň špetkou muškátového oříšku, přidej lžíci sádla nebo oleje a jeden nebo dva žloutky, případně sekanou petrželku. Přidej trochu vlažného vývaru a vymíchej vláčné těsto, asi jako na knedlíky. Lžičkou vykrajuj malé nočky a vkládej do vařící polévky. Nočky se hodně navaří a podle velikosti jsou uvařené zhruba za 5 až 8 minut. Jeden pro jistotu ochutnej, je-li uvnitř provařený. Do hotové polévky přidej drobně nakrájenou mrkev, růžičky brokolice, sekanou zelenou petrželku, pažitku a případně i několik kostiček vařeného libového masa. Novoroční bašta Je známo, že na Nový rok se má jíst čočka, nemáli být po celý rok nouze o peníze. Což o to, zvyk je to hezký, ale při slavnostním novoročním obědě málokdo vezme zavděk pouhým talířem čočky. Pokud se udělá kompromis a spojí se tradice s výběrem dalších dobrot, nebude nikdo nic namítat. Přebranou čočku namoč do studené vody nejméně na dvě hodiny. Pak ji ve stejné vodě uvař, ale osol až hotovou. Čočka se běžně připravuje zahuštěná máslovou jíškou a okyselená, ale v tomto případě je lepší jen uvařená.
ZIMA Začátek nového roku Receptář
Slovo na závěr Kruh se uzavírá, rok s rokem se sešel a my jsme zase na začátku, v předjaří… Prošli jsme spolu celým cyklem lidových výročních obyčejů, ochutnali mnohá z tradičních jídel svátečních i prostých, zkusili obnovit zapomenuté zvyky a předměty ke zvykům patřící, zabavili jsme sebe i děti vyráběním drobných hraček, které těšívaly naše prababičky a pradědečky v jejich dětství.
Slovo na závěr
Pokud moje vyprávění čtenáře potěšilo a třeba i obohatilo o nové pohledy na život našich předků, byl cíl knížky naplněn vrchovatě a já všem upřímně děkuji za zájem. Kamila Skopová
195
Literární inspirace Adámek Karel Václav: Lid na Hlinecku, Praha, 1900 Erben Karel Jaromír: Kytice z pověstí národních, Praha, 1940 Hanus Václav a kolektiv autorů: Chrudimsko a Nasavrcko III., Obraz kulturní, Chrudim, 1912 Janků-Sandtnerová Jožka: Kniha kuchařských předpisů, Praha, 1929 Kolektiv autorů: Československá vlastivěda, díl III., Lidová kultura, Praha, 1968 Langhammerová Jiřina: Zvykoslovné předměty, Praha, 1979 Lužík Rudolf, Jiřincová Ludmila: Malované kvítí, Praha, 1971 Mathiolli Petr Ondřej: Herbář aneb bylinář, Praha, 1596 Melniková-Papoušková Naděžda: Putování za lidovým uměním, Praha, 1940 Michalides Pavoľ: Ľudové hračky na Slovensku, Bratislava, 1972 Seidel Jan: Národ v písni, Praha, 1940 Scheybal Josef Václav: Senzace pěti století v kramářské písni, Hradec Králové, 1990 Simonides Jan: Kuchyňské koření jako koníček, Praha, 1975 Šťastná J. a Prachařová L.: Lidové pečivo v Čechách a na Moravě, Praha, 1988 Úlehlová-Tilschová Marie: Česká strava lidová, Praha, 1940 Úlehlová-Tilschová Marie: Chuťový místopis, Praha, 1970 Vavřincová Valburga: Malá encyklopedie Vánoc, Praha, 2000 Vondruška Vlastimil: Církevní rok a lidové obyčeje, České Budějovice, 1991 Vondrušková Alena: České zvyky a obyčeje, Praha, 2004 Vondrušková Alena: Lidové dřevěné hračky v českých zemích, Praha, 1990 Zentrich J. A.: Byliny v prevenci, Olomouc, 1991 Zíbrt Čeněk: Seznam pověr a zvyklostí pohanských, Praha, 1894 Zíbrt Čeněk: Staročeské umění kuchařské, Praha, 1927 Zíbrt Čeněk: Veselé chvíle v životě lidu českého, Praha, 1909 (1950)
Literární inspirace
197
Obsah 3
Předmluva
JARO 5 6 9 9 9 9 9 9 10 10 10 10 11 12 12 12
Předvelikonoční půst Postní neděle Receptář Pučálka Salát z naklíčené čočky Jogurt s naklíčenou pšeničkou Nastavená kaše s pohankou Pekáčky Postní preclíky Družbance Inspirace Jak se dělá smrtka Jak se zdobí létečko Dětské hry Jak se váže hadrová panenka – „popka“ Jak dát dřívkům pohyb
14 14 15 15 15 16 16 17 19 20 20 21 22
Velikonoce Honění Jidáše Zelený čtvrtek Velký pátek Bílá sobota Hod boží velikonoční Velikonoční pondělí Pomlázka Kraslice Receptář Mazanec Beránek masitý a těstový Jidáše
198
22 23 23 24 24 31 34 34 35
Velikonoční nádivka „hlavička“ Špenát z kopřiv Inspirace Jak se plete pomlázka Jak se krášlí kraslice Jarní výzdoba Dětské hry Jak se otlouká píšťalička Jak poskládat holubičku
37 37 37 39 40 41
Čarodějnice, máje, letnice Noc filipojakubská Máje Kytka a věneček Letnice Čištění studánek, královničky, královské jízdy Receptář Skalický trdelník Horňácké vdolky Kosmatice Jarní kuřátka s mandlovou nádivkou Inspirace Jak vyčarovat čarodějnici Dětské hry Jak se hrají tyčkrle Jak uplést věneček
43 43 43 44 44 45 45 46 47 47
Obsah
LÉTO 49 50 51 52 52 53 54 54 54 54 54 55 56 56 57
Svatý Ján Svatojánské čarování Svatojánské ohně Svatojánské byliny Receptář Tvarohové pomazánky s bylinkami Tvarohové pečivo Bylinkový sýr Pečené kuře s bylinkami Inspirace Jak vykouzlit kouzelný prstýnek Jak potěšit voničkou Dětské hry Jak oživit dřevo Jak prodloužit léto
58 59 59 59 60 60 61 61 62 63
Poutě Receptář Pouťové hnětýnky Štramberské uši Miletínské modlitbičky Hořické trubičky Inspirace Jak se mouchám dělá ráj Dětské hry Jak se z máku narodí panenka
64 64 65 65 66 67 67 68 68
Senoseč a žně Obžinky Receptář Dožínkové ratolístky Lívance z ječné mouky Vdolky Svítek s houbovou omáčkou Selská vepřová pečínka Knedlíky
69 70 70 72 75 76
Chléb Inspirace Jak se uvije dožínkový věnec, zlatá bába a slunce Jak splétat slaměný vrkoč Dětské hry Jak postavit vodní mlýnek
PODZI M
Obsah
77 78 79 80 81 81 81 82 82 83 83 84 85 86 86 87
Hody a posvícení Svatováclavské posvícení Martinské posvícení Kateřinský bál Receptář Nudlová hovězí polévka Domácí nudle Hovězí žebro s křenovou omáčkou Martinská husa Martinské rohlíky Posvícenské koláče Náplně do koláčů Buchty Dětské hry Jak se straší bramborami Jak se z kaštanů stane zvěřinec
88 89 89 90 90 91 91 92 94 94
Sklizeň Receptář Švestková povidla České švestkové knedlíky Domažlický bacán Jabkance Buchty plněné řepou, mrkví, zelím Nakládání a vaření zelí Dětské hry Jak se pustit do draka
199
95 96
Jak udělat divadlo z brambor Jak využít kukuřičné šustí
97 100 100 101 102 102 102 103 103 105 105 106 106 108
Dušičky a přástky Receptář Dušičky a kosti Pečená jablka Zelný salát Chlupaté knedle s vrabci Šlejšky s merendou Inspirace Jak vyrobit svíčku Jak splétat věnec z chvojí Jak se sejít na přástkách Dětské hry Jak připravit krmítka ptákům Jak vyřezat hlavu z dýně
ADVE NT 109 110 111 111 112 112 112 113 114 114 115 115 116 119 120 120 121 121
Adventní půst Ondřej Barbora Mikuláš Ambrož Lucie Perchta, klibna, kozlík, matičky Mikulášské trhy Receptář Kyselo Oukrop Mikulášské pečivo Perník Poleva na perníčky Pokroutky ze škvarků Zázvorky Kočičí oči Anýzky
200
122 122 122 125 126 126 127 128
Inspirace Jak vyzdobit adventní věnec Jak se dělají vrkoče a třesolky Jak stvořit čerty, kominíky a dámy Dětské hry Jak se tvaruje perníkové těsto Co se skrývá v oříšku Jak se dělají ozdůbky na stromeček
130 130 132 132 134 135 137 138 139 141 142 142 142 143 143 144 144 145 145 146 146 147 148 149 149 152 152 152 154
Vánoce Betlémy Stromek Zvykové předměty Obřadní pečivo Příprava štědrého večera Dárky Věštby Koledování Štěpán Receptář Jahelník Peciválky Kuba Muzika Jablkový věnec Vánočka Rybí polévka Ryba na černo Vinné klobásky Vánoční čaj, víno a medový punč Krůta s kaštanovou nádivkou Štěpánská hovězí pečeně Inspirace Jak rozsvítit sváteční stůl Jak připravit vánoční věštění Dětské hry Jak vyrobit malé jesličky Jak se navléká řetízek na stromek
Obsah
ZI MA 155 155 156 157 157 158 158 159 160 160 161 162 163 164
Začátek nového roku Novoroční vinšování Novoroční koleda Receptář Pečené kolínko s jablečným křenem Ovarová polévka s krupicovými nočky Novoroční bašta Novoroční dortíky Inspirace Jak se zdobí polaz Jak na fanfrnoch Dětské hry Jak se koleduje s proutkem Jak udělat štěstí
165 165 166 166 167 167 169 169 171 171 172 172 173 173
Tři králové, Hromnice a sv. Dorota Tříkrálová obchůzka Hromnice Svatá panna Dorota Receptář Zabijačkový ovárek Tlačenka Jitrnice a jelítka Klobásy Zabijačkový guláš Zabijačková pochoutka Sádlo a slanina Dětské hry Jak obléknout tři krále
175 177 185 185 186 186
Masopust Masopustní masky Receptář Koblihy Chodské šišky Rychlé šišky s tvarohem
Obsah
186 187 187 187 188 188 191 192 192
Jemné smažené vdolečky Listy Boží milosti Sekaná pečeně Inspirace Jak zhotovit masopustní masky Dětské hry Jak vyrobit hýbacího panáka Jak stvořit kdákající slepičku
195 Slovo na závěr 197 Literární inspirace 198 Obsah
201
…ale máma to vařila líp je druhé vydání úspěšného titulu, jehož prostřednictvím se známá výtvarnice a folkloristka, žijící v malé roubence na Vysočině, pokouší nabourat vžitou představu o kuchařské knize jako vyloženě účelové, nenáročné literatuře beze snahy o vytříbenou slovesnost a stylistiku. Stejně jako v titulech Hody, půsty, masopusty nebo Rodinné stříbro aneb Klenoty domácí kuchyně autorka prosazuje názor, že všechno, co jíme, by mělo být připravováno s pozorností a láskou. Vaření má být kreativní činností, zábavou a dobrodružstvím, nikoliv každodenní nepříjemnou povinností. Kniha servíruje nejen tradiční jídla české kuchyně, ale také pokrmy cizokrajné. Vedle toho přináší například přehled nejdůležitějšího koření, bez nějž se žádná správná kuchyně neobejde, a spoustu dalších praktických rad.
Každá dobrá rodina má své rodinné stříbro – doslova i přeneseně. Jsou to nejen šperky po babičce, ale i různé rituály, úsloví a v neposlední řadě i oblíbené recepty, předávané z generace na generaci – někdy ovšem i zcela nově získané, a dokonce vlastním riskováním objevené. Každá maminka, babička, a v poslední době i mnohý muž, ví, že láska prochází žaludkem. Mají tedy v záloze dobrůtku, nad kterou se leckdy vyřeší drobné problémy, jejíž vůně rozežene občasné mráčky manželského soužití a nad naparáděným talířem se opět rozzáří sluníčko rodinné pohody. Kuchařka Rodinné stříbro, volné pokračování knihy …ale máma to vařila líp, vznikala spoluprací všech autorčiných přátel, kteří ochotně otvírali ony rodinné pokladnice a dávali nahlédnout do vyzkoušených a ověřených receptů.
Knížka pohádek určená dětem, kterým vždycky vrtalo hlavou, co je to vřetánko, o které se píchla Šípková Růženka, jak vypadá kůň grošák, na němž jel Jiřík hledat Zlatovlásku, a proč se říká, že někdo má za lubem. Výtvarnice a folkloristka Kamila Skopová vybírá z nejoblíbenějších i z těch méně známých pohádek (Červená karkulka, Popelka, O zlaté rybce, Kocour v botách, Tři dary, O permoníkovi a havíři Matějovi…) a své vyprávění doprovází bohatými ilustracemi. Navíc dětem vysvětluje zastaralá slova a přibližuje dnes již nepoužívané nástroje, části oděvu a další historické skutečnosti. Rozšiřuje tak řadu svých úspěšných titulů věnovaných popularizaci folkloristiky o knihu určenou těm nejmenším.
Tentokrát autorka stylizuje knihu do podoby starobylých kalendářů, které bývaly oblíbenou četbou ve venkovských domácnostech. Přístupnou a čtivou formou vyprávění dvou mladých lidí přibližuje čtenáři všední i sváteční život na vesnici ve druhé polovině 19. století. Ve výpovědi běžných i méně obvyklých událostí jednoho roku se tu střídají mládenec Jakub a jeho milá Dorotka. Důležitá je také podoba knížky, jež navazuje na starobylé kalendáře přinášející čtenářům kromě praktických údajů také vyprávění, pranostiky, říkadla a písničky, zajímavé recepty a obrázky. Jeden rok života Dorotky a Jakuba tak Kamila Skopová ve své desáté knize doplňuje vedle svých nezaměnitelných obrázků i půvabnou lidovou slovesností, pranostikami, praktickými návody a ovšem – i tradičními recepty lidové kuchyně.
Kamila Skopová HODY PŮSTY MASOPUSTY slavíme, vaříme, zdobíme a hrajeme si celý rok podle lidových tradic Vydal Filip Tomáš – Akropolis, (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4 — Nusle, www.akropolis.info) v roce 2014 jako svoji 287. publikaci Redakce Miroslav Štochl Grafická úprava a sazba písmem Baskerville Ondřej Fučík Ilustrace Kamila Skopová Fotografie Jaroslav Beran, Ondřej Fučík (s. 62 a 122) a Pavel Veselý (s. 16, 30 a 70) Tisk: Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín 1. vydání, 204 stran ISBN 978-80-7470-077-4 Doporučená cena včetně DPH 345 Kč